Dne 11. března 2011 zasáhlo Japonsko zemětřesení o síle 9,0 magnitudy, což vedlo k obrovské tsunami, která zasáhla východní pobřeží země. Jedním z nejvíce postižených míst byla jaderná elektrárna Fukushima Daiichi, kde obrovské vlny překonaly ochranné zdi a zničily záložní chladicí systémy reaktorů. Během několika hodin došlo k roztavení tří reaktorů a k úniku značného množství radioaktivního materiálu do okolního prostředí.
Havárie ve Fukušimě byla důsledkem několika faktorů. Elektrárna byla sice navržena tak, aby odolala zemětřesením, ale rozsah tsunami byl mnohem větší, než se předpokládalo. Poškození chladicích systémů znamenalo, že reaktory nebyly schopny udržet teplotu, což vedlo k jejich roztavení a následnému úniku radioaktivního materiálu. V následujících dnech probíhaly rozsáhlé evakuační operace a snaha minimalizovat škody.
Katastrofa měla dlouhodobé dopady na životní prostředí a zdraví lidí. Radioaktivní materiály kontaminovaly moře i půdu v okolí elektrárny, což mělo vážné dopady na zemědělství a rybolov v oblasti. Mnoho obyvatel muselo své domovy opustit a dodnes se nemohou vrátit. Japonsko se navíc muselo vypořádat s obrovským množstvím kontaminované vody, která se postupně uvolňuje do oceánu, což vyvolává mezinárodní obavy.
I přes tuto tragédii zůstává Japonsko závislé na jaderné energii. Po havárii ve Fukušimě došlo ke snížení počtu provozovaných reaktorů, ale v roce 2022 se vláda rozhodla postupně obnovit jaderné kapacity kvůli potřebě stabilní dodávky energie. Havárie ve Fukušimě tak slouží jako důležité memento toho, že ani nejmodernější technologie nejsou imunní vůči síle přírody, a připomíná nám, jak důležité je zodpovědně přistupovat k využívání jaderné energie.
WORLD NUCLEAR ASSOCIATION
BRITANNICA