V roce 1903 se významný francouzský fyzik Prosper-René Blondlot domníval, že se mu podařil převratný objev, když identifikoval nový typ záření, které nazval „N-záření“. Tento objev přišel v době, kdy světová fyzika zažívala rychlý pokrok, který těsně navazoval na objev rentgenového záření Wilhelmem Röntgenem v roce 1895. Blondlotovo N-záření prý vykazovalo zvláštní vlastnosti a bylo vyzařováno různými látkami, například kovy,látkami a dokonce i lidským tělem. Předpokládalo se, že tyto paprsky jsou viditelné pouze pomocí speciálních zařízení a technik, často zahrnujících hranoly a slabé světelné efekty.
Blondlot tvrdil, že N-záření může ovlivnit jas světla z jiskry nebo jiných zdrojů a že může být absorbováno nebo lomeno podobně jako viditelné světlo. Na toto téma bylo napsáno více než 300 prací a mnozí francouzští vědci jeho závěry zpočátku podporovali a považovali je za významný přínos pro fyziku. Mimo Francii však byly reakce skeptičtější. Fyzikové v Evropě i ve Spojených státech měli problémy s opakováním Blondlotových experimentů, přestože se přesně řídili jeho metodami.
Zlom nastal, když Blondlotovu laboratoř v roce 1904 navštívil americký fyzik Robert W. Wood. Během pozorování provedl Wood jednoduchý trik: odstranil klíčovou součást Blondlotova experimentu, aniž by ho o tom informoval. Navzdory tomu Blondlot nadále tvrdil, že účinky N-záření viděl, což dokazovalo, že tyto jevy byly pravděpodobně vymyšlené. Po Woodově odhalení vzrostla skepse a vědecká komunita rychle opustila koncept N-záření. Dnes je příběh N-záření vnímán jako varovný příběh o důležitosti skepticismu a nezávislého ověřování ve vědeckém bádání, který poukazuje na to, že i uznávaní vědci mohou být při zkoumání jevů, které nejsou skutečné, ovlivněni konfirmační tendencí. Navzdory konečnému vyvrácení N-záření je Blondlotův odkaz smíšený. Jeho pověst sice utrpěla, ale zároveň tato epizoda zdůrazňuje složitost vědeckých objevů v době velkých inovací a bádání.
MATFYZ
American Physical Society